Leden 2009

V pestré nádheře číhá nebezpečí

31. ledna 2009 v 17:59 | Edita |  Zajímavosti
Květiny - především z dovozu - aranžované do kytice jsou ošetřeny pesticidy, které jsou toxické nejen pro kočky. Mnohé druhy řezaných květin jsou pro kočku jedovaté i beztoho a vylučují toxické látky i do vody ve váze. Leckterá kočka vidí v plné váze vítaný nové objevený zdroj pitné vody a nestravitelný nápoj chutná. Některé kočky mají vskutku zvláštní záliby. Začnou se o např. kytici zajímat teprve tehdy, když je odkvetlá, uschlá a voda ve váze už začíná být cítit. určité účinné látky v jednotlivých částech rostlin se projeví až při hnilobném procesu. V období Vánoc by měla být pro žíznivé kočky nepřístupná i voda ve stojánku vánočního stroměčku, protože i vánoční jedličky vylučují do vody jedovaté sobstance.

Kurilský bobtail - původ

31. ledna 2009 v 17:58 | Edita |  Kurilský bobtail
Kurilský bobtail je přírodní plemeno koček, které se samo zformovalo na Kurilách, ostrovech, jež patří Japonsku a Rusku. Na tomto poněkud odlehlém souostroví se toto plemeno koček vyskytuje již nejméně 100 let. V 50. letech 20. století si kurilské bobtaily přiváželi čas od času s sebou na pevninu členové vědeckých základen a vojenských posádek. Tyto kočky nebyly považovány za ušlechtilé plemeno, byly drženy pouze jako domácí mazlíčci. Teprve později začali Rusové se seriozní plemenitbou kurilských bobtailů.
Prvními dvěma chovatelkami těchto koček byly Lilia Ivanova a Tatiana Bočarova (s chovnou stanicí Renessance), z nichž především druhá jmenovaná chovatelka pravidelně vozila z ostrovů do chovu novou krev. Poměrně brzy následovali jejich příkladu další chovatelé a v současné době si plemeno udržuje pevnou pozici mezi pěti nejoblíbenějšími plemeny v Rusku. Nejvíce chovatelů kurilských bobtailů lze nalézt v Moskvě, avšak i ve zbylých částech země se nalézají chovné stanice, které se zasazují o udržení a rozšíření tohoto plemene.
Světová federace chovatelů koček WCF uznala plemeno v roce 1995. Někteří ruští chovatelé se nyní usilovně snaží o uznání kurilského bobtaila neruskými organizacemi, jako jsou americká CFA a též FIFe , působící především v evropských zemích, avšak jde o nelehký úkol vzhledem ke značné vzdálenosti, k jazykové bariéře a zatím poměrně malé známosti plemene jak u široké veřejnosti, tak mezi chovateli působícími mimo země původu plemene. Navzdory tomu se v současné době kurilský bobtail chová v menší míře i mimo Rusko a existuje naděje na jeho větší rozšíření. (FIFe uznala toto plemeno s platností od 1.1.2004)

Někdy mají kočky s rostlinami problémy...

30. ledna 2009 v 21:07 | Edita |  Zajímavosti
Majitel kočky by se neměl spoléhat na to, že se jeho pokojový tygr od přírody vyhne rostlinám, které jsou pro něj jedovaté. Kočky možná mají utčitou míru rozlišovacích schopností, která zeleň je pro ně stravitelná, ale není tomu tak vždy. Především ozdobné trávy v kyticích lákají k ochutnání i tu nejzkušenější kočku.


Diplom pro Bárůš a RockWay

30. ledna 2009 v 21:03 | Edita |  Diplomy
Diplom pro Bárůš a RockWay.



112.bleskovka-konec

25. ledna 2009 v 14:25 | Edita |  Bleskovky
Odkud pochází Japonský bobtail?

Povinné!!!:

Jméno:

Blog:

Diplom (pouze s kočkovitou šelmou):

Nová plemena

25. ledna 2009 v 14:24 | Edita |  Kočičí slovník od A do Z
Před tisíciletími se domácí kočka rozšířila z Egpta do nejrůznějších prostředí. Středně velký a štíhlý typ s jemnou krátkou srstí nebyl přirozeně přizpůsoben ke všem novým podmínkám. Proto se postupně vyvíjely nové variety, z nichž se vytvořila základna dnešních plemen. Chovatelství je však v neustálém vývoji, mnozí chovatelé stále touží po něčem novém. Je několik možností jak toho dosáhnout. jednou z nich je podchycení různých mutací tělesných tvarů (americký curl, skotská klapouchá, munchkin, kurilský bobtail), mutací srsti (rexové, donský sfinx, peterbald, dlouhosrsté variety známých plemen). Některá plemena vznikají pářením s divokými druhy koček (bengálská). Časově nejnáročnější jsou tzv. hybridní plemena, která vznikají promyšlenou plemenitbou dvou či více již stávajících plemen (exotická kočka, ocicat, burmila aj.). Domácí kočka se vyvíjela k dokonalosti tisíce let. Na to by ti, kteří vymýšlejí stále nová plemena, neměli zapomínat.

Korat - zvlášosti

25. ledna 2009 v 14:24 | Edita |  Korat

  • V Thajsku se toto plemeno nazývá Si-Sawat (sawat je nafialovělý ořech nebo semeno) nebo také Koraj. Volně přeloženo znamená Si-Sawat ,,nositel štěstí".
  • Stejně jako u ostatních přirozených plemen není ani u korata povoleno křížení s ostatními plemeny.
  • Velmi vzácně se objevují zprávy o narození koratů s barevnými odznaky. Přestože se jedná o velmi krásná zvířata, neodpovídají požadavkům plemenného standartu a na plně modré zbarvení srsti.

Nosní zrcátko

23. ledna 2009 v 20:32 | Edita |  Kočičí slovník od A do Z
Nos je u koček jedním z nejcitlivějších orgánů, zejména oddělená konečná lysá část nosu. I ,,čumáček", nosní zrcátko, je neobyčejně citlivé. Tento svisle rozdělený čenich s nozdrami (chřípím) může být různě zbarven, u některých plemen nebo barevných variet dokonce standarty předpisují jeho barvu. Bílá barva - růžové nosní zrcátko, černá barva - černé zrcátko, modrá - modrošedé, čokoládová - mléčně čokoládové, lilová - levandulově růžové.

Korat - zbarvení

23. ledna 2009 v 20:32 | Edita |  Korat
Toto plemeno je uznáváno pouze ve stříbřitě šedé (,,modré") barvě. Typické je stříbřité závojování na konečcích chlupů, které na srsti způsobuje stříbrné odlesky. Korat nesmí mít žádné bílé chlupy nebo skvrny. Oči jsou jasně zelené. U většiny těchto koček trvá plné vabyrvení poměrně dlouho. Oči mohou konečnou barvu získat až za čtyři roky, do té doby může být barva očí zelenožlutá a na výstavách se toleruje.

Diplom pro Máju, Lucíka a RockWay

23. ledna 2009 v 20:28 | Edita |  Diplomy
Diplom pro Máju, Lucíka a RockWay.




111.bleskovka-konec

18. ledna 2009 v 14:32 | Edita |  Bleskovky
Odkud pochází Britská krátosrstá kočka?

Povinné!!!:

Jméno:

Blog:

Diplom (pouze s kočkovitou šelmou):

Norská lesní

18. ledna 2009 v 14:30 | Edita |  Kočičí slovník od A do Z
Tato atletická svalnatá kočka s vysokými silnými končetinami, velmi dlouhým ocasem, trojúhelníkovou hlavou s velkýma ušima a výraznýma očima pochází ze severní Evropy, přesněji z Norska. Charakteristická pro toto plemeno je dlouhá srst s velmi bohatou podsadou a silnými a mastnými krycími, vodu odpuzujícími chlupy. Typická je i různá délka srsti zvislá na točním období v přírodních barvách. Tyto poměrně nenáročné kočky jsou inteligentní, temperamentní a snášenlivé. V České republice se omezeně chovají, zájem o ně však stoupá.

Korat - srst

18. ledna 2009 v 14:30 | Edita |  Korat

Srst je jemná, lesklá a hladká, při doteku připomíná satén. Protože chybí podsada, přiléhají chlupy těsně k tělu.

Nonaguti

17. ledna 2009 v 16:29 | Edita |  Kočičí slovník od A do Z
Kočky bez aguti faktoru označujeme jako jednobarevné, u těchto koček je potlačen jakýkoliv projev kresby srsti. Barva srsti je určena melaniny, což jsou drobná pigmentová zrnka nacházející se v chlupech. Veškeré barvy u nás vyskytujících se koček určují dva druhy melaninů, které se navzájem liší svou formou, velikostí i množstvím. Eumelanin způsobuje černou barvu srsti a phaeomelanin barvu červenou. Pokud dojde u eumelaninu k mutaci, zrnka změní svůj tvar, což ve svém důsledku způsobí zesvětlení černé barvy na čokoládovou, skořicovou ap.
Phaeomelanin sice může zmutovat také, ale výsledné změny nejsou tak patrné. Jinou odchylkou řady melaninů může vzniknout zmenšení intenzity barvy. Z černé se stává modrá, z čokoládové lilová a ze skořicové plavá. Zředěním červené barvy vzniká krémově zbarvená srst.
Mezi nonaguti patří i zbarvení želvovinové, u kterého se střídají černé a červené skvrny. Želvovinová kočka může mít i bílé skvrny. Takovým se u nás často říká májové kotě nebo tříbarevná kočka i když je oficiálně vedená jako želvovinévá s bílou. Želvovinové zbarvení se vyskytuje pouze u koček samic.

Korat - hlava

17. ledna 2009 v 16:29 | Edita |  Korat
Halva korata je srdcovitá a má nepříliš dlouhý čenich a mohutnou bradu. Čelo je široké a ploché. Hřbet nosu je poměrně krátký a vykazuje mírný stop. Středně velké uši jsou na bázi široké a na lebce jsou nasazené velmi vysoko. Velké a zářivé oči jsou nesazeny poněkud šikmo. Když je kočka ve sněhu jsou dobře zakulacené.

Nepříbuzenská plemenitba

16. ledna 2009 v 19:58 | Edita |  Kočičí slovník od A do Z
Při plemenitbě je nutné volit takové cesty, abychom chovali kočky nejen standartního exteriéru, ale také zdravé a chopné další plemenitby bez genetických vad. Jednou z možností jak toho dosahovat je používat čistokrevnou nepříbuzenskou plemenitbu. Při ní se mezi sebou páří nepříbuzníjedinci, kteří splňují podmínky standartu. Základním činitelem této plemenitby je soustavný výběr (selekce) zvířat. při výběru chovných jedinců do chovných plánů je potřeba zvolit preference, na které se v chovu zaměříme (intenzita zbarvení srsti, barva očí, pravidelnost krersby apod.). K posouzení plemenných znaků slouží výstavy s kvalifikací koček, která podmiňuje jejich chovnust.

Korat - tělo

16. ledna 2009 v 19:57 | Edita |  Korat

Korati jsou středně velké, svalnaté kočky (3 - 4 kg). Zadní nohy jsou o něco delší než nohy přední a malé tlapky mají oválný tvar. Ocas je středně dlouhý a má zakulacenou špičku.

Diplom pro Máju

16. ledna 2009 v 19:56 | Edita |  Diplomy
Diplom pro Máju.


110.bleskovka-konec

11. ledna 2009 v 12:22 | Edita |  Bleskovky
Kolik tak průměrně kočka prospí hodin (denně)?

Povinné!!!:

Jmno:

Blog:

Diplom (pouze s kočkovitou šelmou):
Archiv: 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011