Září 2009

123.bleskovka - konec

27. září 2009 v 12:53 | Edita |  Bleskovky
Odkud pochází Bengálská kočka?

Přezdívku -

Blog -

Co na diplom (pouze s kočkovitou šelmou) -

BONUS: Jak je :) -

Přihlášky do soutěže

27. září 2009 v 12:52 | Edita |  Soutěže
Tak a je to tu zase. Vyhlašuji soutěž o nej kočku.

Podmínky pro vyhlášení soutěže!
  • Musí se vás min. přihlásit 5*
Co potřebujete do soutěže!
  • Foto kočky (2 - 3)
  • Jméno kočky
  • Pár vět o kočce

,,Želvy kočičí”

25. září 2009 v 18:02 | Edita |  Barvy koček
Testudo hermanni, Testudo grateca, Testudo marginata a mnohé další jsou želvy suchozemské. I želvy vodní mají krásné názvy - želva nádherná, klapavka, pižmová…Tortoiseshell, schildpatt, skildpaddefarvet, tortur, szylkretowy - ano, toto vše jsou ,,žely kočičí".

Norská lesní - povaha

25. září 2009 v 17:58 | Edita |  Norská lesní
,,Tvrdá skořápka, měkké jádro". Tak by se dala výstižně popsat povaha norské lesní kočky. Dobře socializovaná a pečlivě odchovaná norská lesní kočka tolerantní a stabilní charakter, nenechá se snadno vyvést z míry a agresivita a nervozita jsou cizí. Většinou výborně vychází nejen s ostatními kočkami, ale ž se psy a s dětmi.
Norské lesní kočky mají silný sklon upnout se obzvlášť na jednu osobu, přestože nejsou vysloveně kočkami na klín. V blízkosti majitelů se zdržují rády, ale leží raději vedle nich něž přímo na nich. Tyto kočky jsou většinou přátelské a přívětivé. Kolem návštěvy chodí zpočátku váhavě, ale pak se s seznamují sebejistým způsobem. Se svými lidmi komunikují pomocí subtilních tělesných gest a očního kontaktu, takže jejich přítomnost v domě je mnohem méně výrazná než např. u turecké angory, která orientální povahové rysy a pozornost svého majitele více méně vyžaduje.
Přestože uvnitř plemene jsou známé různé rodové linie s odlišnou povahou, je většina norských lesních koček hravá, především v mladém věku. Běhání za kuličkami z papíru nebo strkání do čků je pro ně skvě zábava a většina jich také ráda šplhá. Často se ří, že norská lesní kočka potřebuje volný výběh, ale pro její blaho to není zcela nezbytné. Kočky držené uvnitř však musí mít možnost vybít svou energii, a proto k nezbytné výbavě domácnosti s norskou lesní kočkou patří jeden nebo více šplhavcích kůlů (vhodné je pouštět tyto kočky alespoň do voliéry nebo na balkon, jejich srst pak lepší strukturu).

Ovulace

19. září 2009 v 18:41 | Edita |  Kočičí slovník od A do Z

Kočky pohlavně dospívají mezi 7. až 9. Měsícem, u některých plemen a některých jedinců k tomu dochází i dříve. Projevy pravidelně se opakujících změn na vnitřních pohlavních orgánech kočky nazýváme ří (lidově mrouskáním). Tyto změny jsou provázeny nepřeslechnutelnými a pro kočky typickými hlasovými projevy. Protože je kočka zvířetem polyestrickým, může k říjím docházet během celého roku. Intervaly ří bývají různě dlouhé. Říje u koček je omezena pouze na přípravu k ovulaci (estrální období trvá i 10 dní). K ovulaci dochází jen při krytí, proto se tato označuje jako ovulace provokovaná nebo vyprovokovaná.

Norská lesní - původ

19. září 2009 v 18:41 | Edita |  Norská lesní
Raný původ
Dlouhosrsté kočky se v Norsku vyskytují na pozemcích kolem statků a jako toulavá zvířata v okolních lesích již celá staletí. Místní obyvatelé je odedávna nazývají ,,lesní kočky" neboli ,,huldrekatten". Tyto kočky ve skutečnosti divoké nejsou, neboť byly domestikovány již velmi dávno. Přítomnost ,,lesních koček" s dlouhou srstí byla natolik běžnou záležitosti, že nikoho ani nenapadlo považovat je za ušlechtilé plemeno: byly to prostě dlouhosrsté domácí kočky.
Od 30. let 20. století se sice lesní kočky občas objevovali na výstavách, ale o statutu plemene se ještě nemohlo hovořit. Zvířata byla většinou zařazována do kategorie ,,domácí kočky". Až teprve v 50. letech 20. století začali lidé podnikat vážné kroky k tomu, aby bylo toto místní plemeno oficiálně uznáno. Jedním z hlavních důvodů pro jeho uznání bylo to, že dlouhosrstá lesní kočka byla vídána pouze velmi málo a někteří milovníci koček se obávali, že bez cíleného chovného programu toto plemeno zanikne.
V roce 1963 byl v Norsku založen klub chovatelů Norske Rasekattklubbers Riksforbung (NRR). Plemenný standart byl sestaven podle kocoura, v němž chovatelé viděli ztělesnění ideálu norské lesní kočky: černě tygrovaný kocour s bílými skvrnami jménem Pans Truls se tedy stal ,,prototypem" plemene. Následně byli vyzváni lidé z celé země, aby kontaktovali chovatelský klub, pokud mají v držení kočku typově odpovídající norské lesní kočce (tedy Pansu Trulsovi). Lidé z klubu poté navštěvovali majitelé koček a na základě plemenného standartu krok za krokem zjišťovali, zda může být daná kočka zapsána jako norská lesní kočka. Nakonec se však ozvalo takové množství majitelů koček, že museli být všichni vyzváni, aby se setkali na jednom společné místě. Tam bylo v jediném dni přineseno a zapsáno asi 100 dosud nezaregistrovaných norských lesních koček, a skupina jejich milovníků a nadšenců se tak začala pomalu, ale jistě rozšiřovat.

Nedávná historie
V prosinci roku 1975 byl založen klub Norsk Skogkattring. Jeho cílem bylo toto plemeno udržet, dále rozvíjet a podporovat je coby norské národní plemeno koček. O rok později získalo toto plemeno předběžné uznání u FIFe, zastřešující evropské organizace chovatelů koček, a v roce 1977 došlo k oficiálnímu uznání norské lesní kočky. Média prezentovala oficiální uznání jako ,,žhavou novinku" a věnovala mu značnou pozornost, díky čemuž se tato událost stala známou v celém Norsku.
Až do konce 70. let 20. století byl chov norské lesní kočky výlučně záležitostí Norska. Teprve poté byly první norské kočky exportovány do sousedního Švédska. V roce 1979 překročily první norské kočky vzdálenost mezi Norskem a Spojenými státy americkými. V té době bylo stále ještě možné zaregistrovat dlouhosrsté kočky neznámého původu z Norska jako norské lesní kočky a zařadit do chovného programu. Takovým kočkám se říkalo ,,novicové". V roce 1987 však přestala švédská organizace chovatelů Sverak novice přijímat a v roce 1990 se k tomuto kroku odhodlala i norská NRR. Tou dobou bylo již registrováno tolik norských lesních koček, že genetická výbava plemene byla již dostatečně široká na to, aby je bylo možno dále zdravě rozvíjet. Ostatní země následovaly tento příklad až později.
V současnosti již nelze u existujících organizací novice zapisovat; plemenná kniha norské lesní kočky je uzavřena. Za poměrně krátkou dobu se norská lesní kočka stala na celém světě jedním z nejoblíbenějších plemen. Snad v každé zemi, kde je chov pěstován jako koníček, existuje jeden nebo více klubů, které se chovem tohoto plemena zabývají. Tyto kočky jsou oblíbené především v Evropě. Mimo Skandinávii patří toto plemeno k nejoblíbenějším a nejváženějším především v Německu, Nizozemí a ve Francii.

Diplom za 122. bleskovku

19. září 2009 v 18:40 | Edita |  Diplomy
Obrázky čerpány z: deviantart.com

Hned to vysvětlím

12. září 2009 v 11:59 | Edita |  Blog
Ahoj lidi, mož se divíte, proč jsou nějaké články na dvakrát. Je to tím, že jeden článek může obsahovat max. 2ooo tis. znaků, a bohužel některé články jsou delší, tudíž je musím dát na 2x. Jen jsem to chtěla zdůvodnit, ale lepší by bylo, kdyby se mohlo použít více znaků. Pamatuji, že to kdysi šlo vložit hooodně dlouhý článek, ale z nějakého důvodu to zatrhly, osobně ho neznám, a byla bych ráda, kdybych věděla proč :).



Otisk palce

12. září 2009 v 11:56 | Edita |  Kočičí slovník od A do Z
Světlejší skvrna na vnější straně ušního boltce, která se v odborných kruzích nazývá ,,otisk palce", se vyskytuje pouze u koček s kresbou. Tabby kresba, tzn. Mramorování, tygrování, tečkování či habešská kresba, je všeobecně typická aguti zbarvenými chlupy (jednotlivé chlupy jsou příčně černo pískové proužkované), jednobarevnými chlupy, které tvoří zřetelnou kresbu, pigmentovanými okraji uší, pigmentovanou špicku ocasu, světlými odstíny srsti kolem pysků a na hrudi, pigmentovanými ostrůvky kolem hmatových chlupů a otiskem palce, který je zřetelný především u divokých kočkovitých šelem.

Orientální kočky

6. září 2009 v 17:01 | Edita |  Kočičí slovník od A do Z
Tyto velmi aktivní, přátelské a družné kočky se vyznačují středně velkou, štíhlou a dobře osvalenou postavou. Jejich hlava je klínovitého tvaru s přímými liniemi, lebka je z čelní strany i z profilu lehce klenutá. Linie těla jsou prodloužené, krk je štíhlý, dlouhý a ladný, končetiny jsou dlouhé a jemné, tlapky malé a oválné. Ocas je velmi dlouhý a tenký od kořene až k jemně špičatému zakončení. Celkově kočka působí graciézním a elegantním dojmem.
Popis těla, standart, je zcela identický se známými kočkami siamskými. Zásadním rozdílem je sytá, svítivá až zářivá zelená barva mandlových očí a srst bez odznaků. Orientální kočky se vyskytují prakticky ve všech barvách, černé, červené, krémové, želvovinové, barvy s kresbou i s bílou. Stejný standart, kromě jemné srsti dlouhé 3 až 7 cm, mají orientální kočky dlouhosrsté, dřívě nazývané javanské.


Ruším některá sb

6. září 2009 v 16:41 | Edita |  Spřátelené blogy
Povšimla jsem si, že některá sb dělají, jako bych neexistovala nebo prostě skončili a chci to ujastnit. Proto jsem udělala dvě kategorie, sb co vím, že mají o tento blog zájem a ty co ne.

Ruším:
Týnka
Míša

Zůstávají:
Máťa
Meowy
Mája
Medlin
Rockway - poze změním web. adresu

Tento obrázek je pro mé stávající Sb.


Odznaky

4. září 2009 v 18:22 | Edita |  Kočičí slovník od A do Z
Intenzitu pigmentace srsti, kůže či oční duhovky ovládá a řídí vloha na lokusu C. Snížení pigmentace vlivam alely cs dochází k akromelanismu, kdy plně pigmentované zůstávají pouze koncové části těla, maska na hlavě, uši, končetiny a ocas. Ostatní plochy těla jsou ledově bílé. Takovému zbarvení se říká odznaky. Toto zbarvení, poprvé popsané u siamských koček, je doprovázeno modrým zbarvením očí. Zbarvení s odznaky, jak se také siamskému vybarvení říká, je typické nejen pro kočky siamské, ale též pro birmy, ragdoly, snowshoe, kočky thajské, něvské maškarády, barevné variety s odznaky se vyskytují i u koček perských, exotických nebo britských. U koček jsou známy tři druhy pigmentace s různě intenzivními odznaky - siamská, barmská a tonkinská.

Německý rex - zvláštnosti

4. září 2009 v 18:22 | Edita |  Německý rex
  • Občas se rodí i dlouhosrstí němečtí rexové, což je logicky důsledek křížení s perskými kočkami. Tyto kočky však nejsou uznávány.
Archiv: 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011