Srpen 2011

Tipy na výživu kočičích seniorů

29. srpna 2011 v 14:40 | Edita |  Zdraví koček
- prémiové krmivo pro staré kočky (granule i konzervy)
- kuřecí maso a krůtí maso (nikdy nepodávat syrové!)
- hovězí (syrové, medium nebo propečené - tak jak to má kočka nejraději)
- jehněčí
- dušené rybí maso
- dětská kašička
- rozmačkané nudle (uvařené doměkka) s rozmačkanou zeleninou

Mezi nejčastější gesta patří:

25. srpna 2011 v 14:40 | Edita |  Zajímavosti
otírání se nosem
láska, důvěra, něžnost
,,ducání" hlavou
mazlivost, usilování o přízeň jiné kočky nebo člověka
očichávání
seznamování
doteky tlapkou a hmatovými vousy
kočka se chce připomenout, laskání, seznámení
otírání se kolem nohou
pozdrav, žebrání, ,,naparfémování" blízké osoby
přešlapování
kočka se cítí velmi příjemně
válení na zádech
kočka se cítí velmi příjemně, výzva k podrbání břicha
skok na nohy
výzva ke hře, zlost, odreagování loveckého instinktu
zívání
zklidňující gesto, mírumilovná nálada, dlouhá chvíle
lehce zdvižená tlapka
varování

Příbuzenská plemenitba

22. srpna 2011 v 14:39 | Edita |  Kočičí slovník od A do Z
Příbuzenská plemenitba je připářování jedinců, kteří jsou více příbuzní, než je průměr populace. Mnozí odborníci tvrdí, že nejvhodnější metodou čistokrevné plemenitby pro šlechtě většiny zvířat je liniová plemenitba. V liniové plemenitbě se využí příbuzenské plemenitby mezi jedinci, kteří se vyznačují dědičnou ustáleností v požadovaných znacích a vlastnostech. Při liniové plemenitbě se vychází z několika vynikajících předků, kteří jsou výsledkem úzké příbuzenské plemenitby nebo se úzkou příbuzenskou plemenitbou ustálily jejich charakteristické znaky a vlastnosti.
Musímemít však stále na zřeteli, že tyto obecně známé metody plemenářské práce a selekč postupy je třeba volit po zralé úvaze a dokonalém rozboru situace v populaci daného plemene.

Předkus

18. srpna 2011 v 14:39 | Edita |  Kočičí slovník od A do Z
Při posuzování koček z hlediska chovu se klade důraz nejen na to, aby byl chrup kompletní, ale také na vzájemné postavení zubů a čelisti. Chybě zubů se u koček nevyskytuje tak často jako u psů, ale setkáváme se s různými mezičelistními anomáliemi. Za fyziologický se u koček považuje klešťový skus, při němž se řezáky na sebe přikládají řezacími hranami. Stav, kdy jsou dolní řezáky předsunuty před horní, se nazývá předkus a naopak hovoříme o podkusu. Nejvíce zvířat s předkusem se vyskytuje u plemen se zkrácenou obličejovou partií, tedy u koček perských a exotických. Toleruje se u nich předkus 2 mm, jiné deformace se nepřipouště.



Předení

15. srpna 2011 v 14:39 | Edita |  Kočičí slovník od A do Z
Kočičí předení je nezaměnitelný nízkofrekvenč hrdelní zvuk, který kočky nevydávají hlasivkami, ale vzniká ,,hluboko v hrudníku". Někteří autoři uvádě, že vzniká vibrací zvláštního aparátu umístěném na hrtanu, jiní zvláštním uspořádáním jazylkových chrupavek, či ho vyluzují pomocí hrtanových a bráničních svalů. Tento nápadný vibrač zvuk, vydávaný při vdechu i výdechu, se vyskytuje pouze u malých kočkovitých šelem. Předení je obvykle výrazem spokojenosti. Příst dovedou i deset dní stará koťata. Čím dříve kotě přede, tím užší bývá jeho pozdější vazba na člověka.
Frekvence tohoto nezaměnitelného hrdelního zvuku, které uvolně, spokojené a vyrovnané kočky vydávají, je podle mnohých odborníků mimořádně prospěš pro lidské zdraví.
Pravidelné hlazení kočky a poslouchání jejího hlubokého předení uvolňuje nahromadě stres, upravuje frekvenci dýchání i srdečního rytmu a blahodárně působí na lidský organismus.

Posvátná kočka z Barmy

11. srpna 2011 v 14:38 | Edita |  Kočičí slovník od A do Z
Na rozdíl od jiných plemen je birma ,,jedinečně krásná v nezměně podobě" už téměř sto let. Literatura popisuje první importy těchto koček z Barmy do Francie již v roce 1900. Faktem zůstává, že birmy byly vyšlechtěny pomocí několika plemen a jako takové byly oficiálně uznány ve Francii v roce 1925. Je to tradič čistokrevná kočka akromelanického zbarvení, která nezaměnitelný charakter a nepodléhá žádným módním trendům.
Je to středně velká, svalnatá kočka se silnou kostrou, tělo musí mít pevné a svalnaté, ne však tlusté. Základem je silná konstituce obdélníkového formátu s vodorovnou hřbetní linií, dobře vyvinutým hrudníkem a silnou šíjí. Hlava je krátká , klínovitá, nos je středně dlouhý s charakteristickým římským profilem. Oči oválné až kulaté a vždy dokonale otevřené, jejich barva je tmavě modrá. Končetiny jsou pevné, spíše kratší s kulatými tlapkami, na nichž jsou pravidelné bílé skvrny, tzv. ponožky. Ponožky jsou typickým plemenným znakem birem. Tyto ponožky musí být čistě bílé a co mož nejvíce souměrné na všech čtyřech končetinách. Na zadní straně pánevních končetin končí ponožky tzv. ostruhami. Srst je dlouhá až polodlouhá s jemnou hedvábnou strukturou a málo vyvinutou podsadou. ,,Ří se o nich, že spolehlivě vyvolávají závislost. A skutečně, jen málokdo odolá jejich opojné kráse. Svaté birmy předou obzvláště hluboce a blaženě. Nemňoukají dotěrně, nýbrž nanejvýš vrkají tak přátelsky, že to každého musí zahřát u srdce. Rády se mazlí a jejich kouzlu se v kočičím světě těžko něco vyrovná."

Polodlouhosrstá plemena

8. srpna 2011 v 14:38 | Edita |  Kočičí slovník od A do Z
Polodlouhosrstá plemena koček zařazuje mezinárodní organizace FIFe do II. Posuzovatelské skupiny. Patří sem americké kadeřavé (curl), mainské mývalí, norské lesní, ragdolové, birmy, sibiřské kočky, turecké angory a turecké kočky van.
Mainské mývalí, norské lesní, turecké angory a poměrně mladé plemeno kočky sibiřské patří mezi tzv. přírodní plemena koček. Po laiky nejsou mezi těmito plemeny velké rozdíly. Všechna mají delší srst běžného zbarvení, velké uši a delší nos… Rozdíly však tu jsou, a velké. Jinak by světové felinologické organizace tato plemena neuznávala jako plemena samostatná.
Mezi polodlouhosrstá plemena jsou ž řazena dvě plemena s akromelanickými odznaky a modrýma očima - birma a ragdol, prastaré plemeno tureckých koček van s charakteristickým rozložením barvy a poměrně mladé plemeno z USA nápadně již svým zjevem, americký curl. Americká ,,kadeřavá" s dozadu stočenýma ušima je na výstavách opravdu nepřehlédnutelná. Jako jediný zástupce této široké skupiny krásných koček se u nás nechová.

Peterbald

4. srpna 2011 v 14:37 | Edita |  Kočičí slovník od A do Z
Peterbald je bezsrsté plemeno koček, které bylo vyšlechtěno teprve nedávno v Rusku. Toto zatím málo rozšířené plemeno podobné kočkám siamským je již uznáváno téměř na celém světě. První ruský standart byl přijat v roce 1996, TICA jej uznala v roce 1997, WCF v roce 2003 a FIFe na generálním shromáždě 2006. Tato velmi elegantní kočka s dlouhým tělem a štíhlýma nohama podle chovatelů tři druhy srsti. Od úplne holé, kdy kůže je měkká, teplá a téměř lepkavá, s okouzlujícími vráskami po celém těle, přes sametovou až po kudrnatou, kartáčovitou srst. Někteří jedinci mohou mít i kombinaci těchto srstí. Mnoho peterbaldů se také rodí se srstí, kterou postupně ztrácejí. Ačkoli jsou to kočky bez srsti, nejsou příliš choulostivé. Musí však mít vždy možnost se někde zahřát. Jejich osobnost je podobná siamským a orientálním kočkám a také mají jejich charakteristický siamský hlas. Po orientálních předcích zdědili svou ,,psí vazbu" na svého majitele. Milují komunikaci a patří ke kočičím plemenům závislých na svých majitelích. Jsou hbití, přátelští, nezáludní a extrémně inteligentní, jsou komunikativní a nároč na pozornost.



Birma

1. srpna 2011 v 14:40 | Edita |  Plemena koček
Standart:
Znaky: K barevným znakům (pointům) patří uši, obličej, přední a zadní nohy a ocas. Maska pokrývá obličej od brady až nad oči. Znaky na nohách mají bílý podíl na ostruhách a rukavičkách.
Barvy: Solid-point: seal-point, blue-point, chocolate-point, lilac-point, red-point, creme-point
Tortie-point: seal-point, blue-tortie-point, chocolate-tortie-point, lilac-tortie-point
Tabby-point: všechny varianty tabby-solid-pointů
Tartie-tabby-point: všechny tortie s kresbou tabby
Stavba těla: Kompaktní, sředně velká, se silnýma nohama. Pěkně protažené tělo s vodorovnou linií hřbetu a silným krkem.Široký hrudník se silným hrudním košem.
Hlava: Hlavu charakterizuje silná lebka s plnými kulatými tvářemi a mírně klenutým čelem. Římský nosík má mírnou klenbu kousek pod vodorovnou střední linií očí, bez stopu, se silnou bradou. Uši jsou malé a zaoblené, daleko od sebe.
Oči: Tvar očí je kulatý nebo mírně oválný. Duhovka má být jednobarevně tmavomodře probarvená. Čím je modrá tmavší, tím lépe. Jiná barva očí není dovolena.
Už v roce 1952 byla posvátná kočka z Barmy uznána jako plemeno ve Francii. Tmavomodré oči v kombinaci s polodlouhou bílou srstí a tmavou maskou odjakživa fascinovalo milovníky koček. Podle legendy vlastnil velký lama Mun Ha kocoure jménem Sinh, který mu sloužil jako orákulum.

Kočičí avatary

1. srpna 2011 v 14:36 | Edita |  Blog
Archiv: 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011