Říjen 2011

Recesivita

31. října 2011 v 14:51 | Edita |  Kočičí slovník od A do Z
Tento výraz znamená podřízenost či závislost - v genetice platí, že genotyp (vnější projev) recesivní alely se projevuje pouze v homozygotním stavu a v případě, kdy není přítomna dominantní alela.

Ragdol

27. října 2011 v 14:51 | Edita |  Kočičí slovník od A do Z
Americké plemeno ragdol se řadí mezi polodlouhosrstá plemena s akromelanickými znaky. Jeho tělesná stavba je charakteristická velkým, protáhlým a mohutným tělem se středně silnými končetinami a dlouhým ocasem. Hlava je zaobleně klínovitá se středně velikýma ušima a oválnýma tmavě modrýma očima. Jeho srst je polodlouhá, splývavá, hedvábná, vlající, s nepříliš bohatou podsadou. Ragdol se dnes vyskytuje ve třech barevných typech (colourpoint, mitted a bikolor) a ve 20 barevných varietách. Toto plemeno je známe svojí klidnou a mírnou povahou, která ho řadí mezi výborné kočičí společníky. Je mimořádně čistotné a bezproblémové, není hlučné. Chovatelé tyto kočky charakterizují jako ,,společenské, mazlivé, hravé, zvědavé, milující lidi a hlavně děti, zkrátka mazlíčky s báječnou povaho". Jako každé jiné zvíře, tak i kočky tohoto plemene vyžadují hlavně hodně lásky, kterou dokážou několikanásobně vracet.

Perská - srst

24. října 2011 v 14:50 | Edita |  Perská
Srst perské kočky je dlouhá a bujná, s hustou, jemnou a hedvábnou strukturou. Tvoří bohatý límec a také ocas musí být plně osrstěný. Perská kočka je nejkrásnější na podzim a v zimě, protože na jaře a v létě jí podstatná část srsti vypadá.

Perská - hlava

20. října 2011 v 14:49 | Edita |  Perská
Hlava perské kočky je kulatá, masivní a proporčně vyvážená, se širokou lebkou a s plnými tvářemi. Čelo je pěkně klenuté a krátké, velmi široký nos vykazuje zřetelný stop. Horní linie nosního zrcátka by měla být v jedné horizontální rovině se spodními víčky očí. Stop (žlábek na hřbetu nosu) musí být umístěn ve výšce středu očí.
Perská dlouhosrstá kočka má mohutné, široké čelisti a mohutnou bradu. Skus chrupu musí být nůžkovitý a chrup nejlépe úplný. Při pohledu ze strany by měla být brada, špička nosu a čelo v jedné vertikální rovině. Malé uši jsou u báze široké a zakulacené a v každém uchu se nachází plná štětička chlupů. Jsou posazeny široko od sebe a nízko na lebce. Velké a kulaté oči jsou posazeny daleko od sebe a musí být zářivé a plné výrazu. Barva očí je v závislosti na barvě srsti měděná nebo tmavě oranžová, zelená nebo modrá, přičemž se vyskytuje i různookost. Barva očí musí být co nejčistší.
Jako chyby se posuzují mimo jiné příliš velké uši, příliš dlouhý nos nebo vmáčknutá nosní přepážka a oči mandlového tvaru.

Perská - tělo

17. října 2011 v 14:49 | Edita |  Perská
Perská dlouhosrstá kočka je středně velkých až velkých rozměrů, s mohutnou kostrou. Tělo je kompaktní, se širokým hrudníkem, svalnatými rameny a zády a s krátkým, silným krkem. Nohy jsou krátké a mohutné a tlapky velké a kulaté. Chomáčky chlupů mezi prsty jsou nežádoucí. Ocas je krátký, v dobrém poměru k tělu a má poněkud zakulacenou špičku.

Perská - péče

13. října 2011 v 14:50 | Edita |  Perská
Při koupi perské kočky je třeba myslet na péči, kterou toto plemeno vyžaduje. Bohatá, hustá a jemná srst se totiž velmi snadno zacuchává. Pokud srst pravidelně nečešete a zacuchávání neodstraňujete, může srst začít plstnatě. Nezáleží na tom, zda je vaše perská kočka pouze domácím mazlíčkem, nebo ji hodláte vystavovat - péče o její srst rozhodně není a nikdy nebude snadným úkonem, který byste zvládli jen tak ,,mezi řečí" nebo jehož provedení byste mohli odkládat týden či déle.
Naštěstí je většině perských koček každodenní péče o srst docela příjemná, i když samozřejmě existují i takový jedinci, kteří jí bytostně nesnášejí. Tato skutečnost přitom nesouvisí pouze s povahou dané kočky. Zodpovědný chovatel zvyká koťata již v útlém věku na každodenní kartáčování, aby jim tento úkon později připadal jako samozřejmá a příjemná změna všedního chodu událostí.
Perské kočky jsou nejkrásnější v podzimních a zimních měsících. Na jaře a v létě jim totiž vypadává velké množství srsti. V těchto obdobích je pak třeba dohlédnout na to, aby vaše kočka nespolykala během své toalety příliš mnoho uvolněných chlupů.

Péče o srst
V případě, že máte perskou kočku jen pro své potěšení a nechodíte s ní na výstavy, postačí, pokud srst jednou denně vykartáčujete kovovým kartáčem a přibližně jednou týdně lehce rozčešete případné cucky hrubým hřebenem. Nikdy netahejte za srst zbytečně silně, nýbrž pracujte opatrně a trpělivě.
Pokud by byla srst poněkud špinavá, můžete ji zasypat neparfémovaným a nemastným pudrem, který špínu a přebytek mastnoty absorbuje. Srst tak bude čistší a nadýchanější, takže se bude méně zacuchávat. Po vmasírování pudru do srsti je třeba srst vykartáčovat tak, abyste pudr důkladně odstranili.

Péče o oči
Perským dlouhosrstým kočkám někdy slzí oči, čímž vznikají nehezké tmavé slzné stopy v záhybech na obličeji. Mohlo by se zdát, že kočky se světlejší barvou srsti trpí tímto neduhem častěji, ale to je skutečně jen zdání - slzné stopy se u nich pouze projevují nápadněji.
Zanedbané slzné stopy většinou nikdy zcela nezmizí. Každodenní péče o oči a obličejové záhyby tomuto nežádoucímu jevu zabrání. Vyčistit je lze ubrouskem namočeným do převařené vody nebo speciální vodičkou pro kočky.


5 let za námi

10. října 2011 v 14:48 | Edita |  Blog
Zdravím, článků na konečné zveřejnění mám stále ještě dost, ale o to tu teď nejde. Dnes je to přesně 5 let, co vznikl tento blog. Ano, pravda, začátky byly poněkud krušné, ale postupem času jsem byla a pořád jsem na blog hrdá. Doufám, že za svou existenci blog někomu pomohl a našel zde to, co potřeboval.

Perská - povaha

6. října 2011 v 14:44 | Edita |  Perská
Perská kočka je známá svou klidnou, téměř flegmatickou povahou. Je velmi skromná,, přátelská, společenská a dobrosrdečná. Ráda se nechá hladit a také rozmazlovat. Drápky ukazuje pouze zřídka; je sice samozřejmé, že i perská kočka se dokáže rozzlobit, avšak zpravidla bývá výrazně tolerantnější než jiná kočka. Proto toto plemeno často výborně vychází s ostatními kočkami a ani kontakt se psy nebo jinými domácími zvířaty mu nečiní potíže. Malé děti v domácnosti sice perskou kočku nevyvedou tak snadno z míry, avšak jedinci tohoto plemene rozhodně potřebují klidné místečko, kam by se mohli schovat, kdyby jim začaly být děti na obtíž.
Navzdory své klidné povaze si perská kočka ráda hraje. Míru její aktivity můžete zčásti určit vy sami - perské kočky, které jsou na hraní zvyklé již od mladého věku, bývají v dospělosti většinou aktivnější než zvířata, která byla jen hlazena a rozmazlována. Pro koťata však toto pravidlo neplatí, ta jsou stejně hravý a neúnavná jako koťata všech ostatních plemen. Většina perských koček má tichý hlas, kterému však dávají zaznít pouze zřídka. Ve srovnání s jiným plemenem snáší perská kočka poměrně dobře i samotu. Pokud však kvůli práci pobýváte často mimo domov, měli byste své perské kočce pořídit vhodného společníka, a postarat se jí tak o zábavu.
Perské kočce vyhovuje život uvnitř v domě a většina jedinců tohoto plemene ani netouží po tom, aby mohli chodit ven. Také v tomto případě záleží na výchově: perské kočky, které měly již od malička možnost chodit do zahrady, budou rády pobývat venku i později. Zvířata, která pobyt venku nepoznala, jej nebudou vyžadovat ani ve starším věku.

Perská - původ

3. října 2011 v 14:44 | Edita |  Perská
Raný původ
V historii vzniku perské dlouhosrsté kočky hrála důležitou roli (turecká) angora. Tyto dlouhosrsté angory, téměř bez výjimky s bílou srstí, byly dovezeny do Evropy v 17. století kupci plavícími se po moři. Díky své vzácnosti a vznešenému vzhledu si tyto dlouhosrsté kočky brzy získaly oblibu v kruzích, které si mohly dovolit chovat drahá a nevšední zvířata. Je například známo, že několik těchto koček měla i královna Marie Antoinetta, manželka francouzského krále Ludvíka XVI. Pozice angorských koček jako luxusních mazlíčků byla po léta neotřesitelná.
Část kočičí populace ve Velké Británii měla dlouhou srst, a nevyhnutelně tedy docházelo k tomu, že byly angory a anglické dlouhosrsté kočky, ať již záměrně, či neúmyslně, spolu kříženy. Velká Británie ovládala navíc také mnoho kolonií, v nichž se rovněž vyskytovaly dlouhosrsté kočky. Je známo, že do Velké Británie byly z těchto kolonií pravidelně dováženy kočky ,,zvláštního vzhledu". Prapředkem všech perských činčil byl například kocour dovezený z Indie. Kočky z kolonií, (turecké) angory a dlouhosrsté anglické domácí kočky tak tvoří společně skupinu dlouhosrstých koček, které stály u kolébky perské dlouhosrsté kočky.

Nedávná historie
Na konci 19. století se britští chovatelé začali zabývat chovem a vystavováním koček poněkud seriózněji. Tehdy byl rovněž stanoven chovaný standart pro ,,dlouhosrsté kočky" (,,Longhairs"), které byly později překřtěny na kočky perské. U dlouhosrstých koček byly selektovány pěkné barvy a kresby, pokud možno co nejbohatší srst a impozantní, mohutný typ. Perská kočka si brzy našla cestu k srdcím milovníků nejen na evropském kontinentu; také ve Spojených státech amerických byla zahájena plemenitba koček dovezených z Velké Británie. V prvních desetiletích 20. století se na hrubých rysech vzhledu tohoto plemene mnoho nezměnilo. Srst byla díky selekci možná delší a také hustší, avšak stavba těla a tvar hlavy byly nadále srovnatelné se stavbou těla a hlavy podsaditých krátkosrstých domácích koček. Teprve od 50. let 20. století, zhruba 50 let po vzniku perské dlouhosrsté kočky, došlo k důležité změně v typu tohoto plemene.
V této době se náhodou narodily první perské kočky, které měly hlavu s velmi krátkou lebkou, Velmi krátkým nosem a hlubokým stopem. Takový typ hlavy byl v té době znám jen v říši psů, např. se objevoval u pekingských psíků, mopsů a buldoků.
Výrazné perské kočky chovali především američtí milovníci těchto domácích zvířat. Proto také postupem času získala perská dlouhosrstá kočka ve Spojených státech amerických zcela osobitý a odlišný typ, než jaký měly evropské perské kočky.
Díky vzrůstajícím mezinárodním kontaktům mezi milovníky ušlechtilých koček si od 60. let 20. století nacházely perské kočky amerického typu svou cestu také k evropským milovníkům koček. Dovozem amerických zvířat se tak nenásilně posunula představa o ideálu u evropských chovatelů směrem k typu s krátkou lebkou. Tento ,,nový" typ hlavy je pro moderní perskou kočku jedinečný a nevyskytuje se u žádného jiného plemene, s výjimkou krátkosrsté varianty perské kočky, jíž je kočka exotická.
Archiv: 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011