Nasecicinka - Články

Konec dobrý, všechno dobré!

Thu, 01 Dec 2011 14:55:00 +0100

5 let! Takdlouho jsem budovala tento blog. Když jsem s tímto blogem začínala, nikdy jsem si nemyslela, že přijde den, kdy tohle všechno skončí. Ale už je tomu tak. Své začátky si pamatuji, byly krásné, měla jsem sny typu velká návštěvnost, blog bude známý, čtený atd. Prostě vše, o čem takový blogař vždy touží. Jenže doba, kdy jsem byla posedlá pouze počítačem a internetem, jsou pryč. Já vyrostla a zájmy se změnily.

Konec dílo krášlí.

Rys

Mon, 28 Nov 2011 14:53:00 +0100

Kočka divoká se na našem území vyskytuje jen velmi sporadicky, a tak je naší jedinou divoce žijící kočkovitou šelmou rys ostrovid. Plachá, samotářsky žijící šelma je ze tří velkých šelem nejmenší, loví proto menší kopytníky, jako jsou srnci, méně jeleny, divoká prasata, hlodavce nebo lišky. Svou kořist překvapuje náhlým útokem ze zálohy. Ne nadarmo se rys nazývá ostrovid - vyniká bystrým zrakem, ale také sluch má výtečný. Navzdory vhodným podmínkám ve většině našich pohoří trvale osidluje pouze Beskydy, Šumavu a Pošumaví. Většímu rozšíření brání především ilegální lov.

Ruská modrá

Thu, 24 Nov 2011 14:53:00 +0100

Tato krátkosrstá elegantní kočka s dlouhým tělem a středně silnou ale pevnou kostrou je nápadná velkýma očima mandlovitého tvaru s živě zelenou barvou očí. I její srst je odlišná od srsti ostatních plemen. Je krátká a hustá, velmi jemná, plyšovitě odstávající od těla, měkká a hedvábná.
Ruské modré jsou jemné inteligentní kočky, které žijí v souladu se svým domovem a s majitelem. Mají rády komfort a dovedou celé hodiny ležet na jednom místě, nejlépe na klíně některého člena rodiny. Milují teplo, jsou velmi mazlivé, přítulné a také velmi hravé.
K neznámým lidem nejsou příliš vstřícné, nemají rády kontakty, ke kterým nedaly souhlas, a umějí to dát najevo. Nemají rády velký hluk, dobře se snášejí s ostatními kočkami i se psy.

Rufismus

Mon, 21 Nov 2011 14:52:00 +0100

Stříbřitě zbarvené kočky patří k těm nekrásnějším. Tato stříbřitost srsti je projevem tipingu neboli stříbrné depigmentace. Chlup zůstává částečně bez pigmentu, zbarvena je tedy pouze koncová část chlupu, zbytek je stříbřitě bílý v různé délce. Na intenzitě stříbrného zbarvení, které je tak velmi variabilní, se spolupodílejí různé modifikátory. Ty patrně způsobují i hnědý nádech v základní stříbřité barvě, tzv. rufismus. Ten se z chovné linie dá odstranit jedině selekcí.

Ruddy

Thu, 17 Nov 2011 14:52:00 +0100

Základní a neředěná forma habešského zbarvení se ve felinoligii nazývá divoce zbarvená (ruddy). Habešské zbarvení ruddy se vyznačuje teple rezavě hnědou barvou těla s černým Vikingem (s výrazně zonálním zbarvením každého chlupu s černými a červenohnědými proužky), ,,úhorím pruhem" kolem páteře. Tmavě meruňková základní barva tvoří nejen podsadu, nachází se i na spodní straně těla, hrudi a vnitřní straně končetin, kolem nozder a na bradě. Polštářky tlapek a orámování očí jsou černé, cihlově zbarvené nosní zrcátko je černě orámované.

Rozmnožování

Mon, 14 Nov 2011 14:52:00 +0100

Kočky chová obrovské množství lidí po celém světě. Jejich původní funkce ustupují do pozadí, stávají se stále více společenskými zvířaty chovanými pro krásu, eleganci a ušlechtilost. Každý majitel byť pouze jedné kočky je před zákonem chovatele a mělo by být samozřejmostí, že bude dodržovat určitá etická pravidla soužití člověka a zvířete. Protože většina koček pohlavně dospívá již mezi sedmým a devátým měsícem svého života a je již schopna další reprodukce, je jen na chovateli, aby této problematice věnoval náležitou pozornost.

Rovnováha

Thu, 10 Nov 2011 14:52:00 +0100

Kočka je lovec, a proto musí být rychlá a velmi bystrá. Jejich tělo je stavěno k dosahování maximální rychlosti pohybu při vynaložení minimální námahy. Může dosáhnout až 40 km v hodině. Zatímco většina zvířat musí trávit celý život na zemi, kočka má záviděníhodnou koordinaci pohybů při šplhání, skocích a balancování. Kočky mají velký smysl pro rovnováhu, jsou schopné rychle zpracovávat přicházející impulsy a reagovat na ně. K udržování rovnováhy používá kočka nejen celou svalovou soustavu a ocas, ale především tzv. statokinetický receptor nacházející se ve vnitřním uchu. Ten dává mozku informace o poloze jejího těla v každé situaci. Koťata, ale pro plné využití tohoto orgánu kočky potřebují ještě zrak, proto se potřebné reflexy plně rozvinou až po otevření očí.

Rodokmen kočky

Mon, 07 Nov 2011 14:52:00 +0100

Rodokmen neboli průkaz původu (PP) je ,,rodný list" kočky, vystavený plemennou knihou mezinárodně uznávané chovatelské organizace. V něm se povinně zaznamenávají určité údaje. Především jméno zvířete, které se skládá ze jména a chovatelské stanice chovatele. Chovatelská stanice je mezinárodní organizací chránění název, který chovatel používá pro všechny svoje odchovy. Jednotlivým vrhům se dávají jména podle abecedy. V rodokmenu je dále uvedeno datum narození kotěte, číslo zápisu do plemenné knihy, jeho plemenná příslušnost a barevná varieta. V rodokmenu je dále uvedeno jméno a adresa chovatele. Za těmito údaji následuje výpis čtyř generací předků - jejich jména, barevné variety a u dvou nejbližších generací i čísla zápisů do plemenných knih. To znamená, že v rodokmenu najdeme údaje o 30 předcích zvířete. Rodokmen je úrední doklad, zápisy do něj smí provádět výhradně pověřený pracovník plemenné knihy.

Rexovitost srsti

Thu, 03 Nov 2011 14:51:00 +0100

Rexovitost srsti u koček není žádná chovatelská novinka. Takovouto srst mají některá plemena psů, králíků, morčat a pochopitelně i koček. Pro všechna rexovitá plemena koček je charakteristické zkracování chlupů, mizení pesíků nebo podsady, zakrucování srsti… Ve světě je známo několik kočičích plemen, která se touto neobvyklou srstí mohou pochlubit. Jsou to kornyš, devon a německý rex, v Americe chovaní la perm, selkirk rex a americká drátosrstá (wirehair), českou specialitou je bohemia rex neboli česká kadeřavá. Úplným extrémem v této zvláštní skupině koček jsou sfinxové, kočky bezsrsté (kanadský sfinx, donský sfinx a peterbald).
Geneticky jsou známy nejméně tři odlišné typy rexovitosti vyvolané zcela nezávislými geny. Aby se vůbec mohly projevit, musí být v recesivně homozygotním stavu. V přirozené populaci koček jsou tyto vlohy běžně potlačeny.

Recesivita

Mon, 31 Oct 2011 14:51:00 +0100

Tento výraz znamená podřízenost či závislost - v genetice platí, že genotyp (vnější projev) recesivní alely se projevuje pouze v homozygotním stavu a v případě, kdy není přítomna dominantní alela.

Ragdol

Thu, 27 Oct 2011 14:51:00 +0200

Americké plemeno ragdol se řadí mezi polodlouhosrstá plemena s akromelanickými znaky. Jeho tělesná stavba je charakteristická velkým, protáhlým a mohutným tělem se středně silnými končetinami a dlouhým ocasem. Hlava je zaobleně klínovitá se středně velikýma ušima a oválnýma tmavě modrýma očima. Jeho srst je polodlouhá, splývavá, hedvábná, vlající, s nepříliš bohatou podsadou. Ragdol se dnes vyskytuje ve třech barevných typech (colourpoint, mitted a bikolor) a ve 20 barevných varietách. Toto plemeno je známe svojí klidnou a mírnou povahou, která ho řadí mezi výborné kočičí společníky. Je mimořádně čistotné a bezproblémové, není hlučné. Chovatelé tyto kočky charakterizují jako ,,společenské, mazlivé, hravé, zvědavé, milující lidi a hlavně děti, zkrátka mazlíčky s báječnou povaho". Jako každé jiné zvíře, tak i kočky tohoto plemene vyžadují hlavně hodně lásky, kterou dokážou několikanásobně vracet.

Perská - srst

Mon, 24 Oct 2011 14:50:00 +0200

Srst perské kočky je dlouhá a bujná, s hustou, jemnou a hedvábnou strukturou. Tvoří bohatý límec a také ocas musí být plně osrstěný. Perská kočka je nejkrásnější na podzim a v zimě, protože na jaře a v létě jí podstatná část srsti vypadá.

Perská - hlava

Thu, 20 Oct 2011 14:49:00 +0200

Hlava perské kočky je kulatá, masivní a proporčně vyvážená, se širokou lebkou a s plnými tvářemi. Čelo je pěkně klenuté a krátké, velmi široký nos vykazuje zřetelný stop. Horní linie nosního zrcátka by měla být v jedné horizontální rovině se spodními víčky očí. Stop (žlábek na hřbetu nosu) musí být umístěn ve výšce středu očí.
Perská dlouhosrstá kočka má mohutné, široké čelisti a mohutnou bradu. Skus chrupu musí být nůžkovitý a chrup nejlépe úplný. Při pohledu ze strany by měla být brada, špička nosu a čelo v jedné vertikální rovině. Malé uši jsou u báze široké a zakulacené a v každém uchu se nachází plná štětička chlupů. Jsou posazeny široko od sebe a nízko na lebce. Velké a kulaté oči jsou posazeny daleko od sebe a musí být zářivé a plné výrazu. Barva očí je v závislosti na barvě srsti měděná nebo tmavě oranžová, zelená nebo modrá, přičemž se vyskytuje i různookost. Barva očí musí být co nejčistší.
Jako chyby se posuzují mimo jiné příliš velké uši, příliš dlouhý nos nebo vmáčknutá nosní přepážka a oči mandlového tvaru.

Perská - tělo

Mon, 17 Oct 2011 14:49:00 +0200

Perská dlouhosrstá kočka je středně velkých až velkých rozměrů, s mohutnou kostrou. Tělo je kompaktní, se širokým hrudníkem, svalnatými rameny a zády a s krátkým, silným krkem. Nohy jsou krátké a mohutné a tlapky velké a kulaté. Chomáčky chlupů mezi prsty jsou nežádoucí. Ocas je krátký, v dobrém poměru k tělu a má poněkud zakulacenou špičku.

Perská - péče

Thu, 13 Oct 2011 14:50:00 +0200

Při koupi perské kočky je třeba myslet na péči, kterou toto plemeno vyžaduje. Bohatá, hustá a jemná srst se totiž velmi snadno zacuchává. Pokud srst pravidelně nečešete a zacuchávání neodstraňujete, může srst začít plstnatě. Nezáleží na tom, zda je vaše perská kočka pouze domácím mazlíčkem, nebo ji hodláte vystavovat - péče o její srst rozhodně není a nikdy nebude snadným úkonem, který byste zvládli jen tak ,,mezi řečí" nebo jehož provedení byste mohli odkládat týden či déle.
Naštěstí je většině perských koček každodenní péče o srst docela příjemná, i když samozřejmě existují i takový jedinci, kteří jí bytostně nesnášejí. Tato skutečnost přitom nesouvisí pouze s povahou dané kočky. Zodpovědný chovatel zvyká koťata již v útlém věku na každodenní kartáčování, aby jim tento úkon později připadal jako samozřejmá a příjemná změna všedního chodu událostí.
Perské kočky jsou nejkrásnější v podzimních a zimních měsících. Na jaře a v létě jim totiž vypadává velké množství srsti. V těchto obdobích je pak třeba dohlédnout na to, aby vaše kočka nespolykala během své toalety příliš mnoho uvolněných chlupů.

Péče o srst
V případě, že máte perskou kočku jen pro své potěšení a nechodíte s ní na výstavy, postačí, pokud srst jednou denně vykartáčujete kovovým kartáčem a přibližně jednou týdně lehce rozčešete případné cucky hrubým hřebenem. Nikdy netahejte za srst zbytečně silně, nýbrž pracujte opatrně a trpělivě.
Pokud by byla srst poněkud špinavá, můžete ji zasypat neparfémovaným a nemastným pudrem, který špínu a přebytek mastnoty absorbuje. Srst tak bude čistší a nadýchanější, takže se bude méně zacuchávat. Po vmasírování pudru do srsti je třeba srst vykartáčovat tak, abyste pudr důkladně odstranili.

Péče o oči
Perským dlouhosrstým kočkám někdy slzí oči, čímž vznikají nehezké tmavé slzné stopy v záhybech na obličeji. Mohlo by se zdát, že kočky se světlejší barvou srsti trpí tímto neduhem častěji, ale to je skutečně jen zdání - slzné stopy se u nich pouze projevují nápadněji.
Zanedbané slzné stopy většinou nikdy zcela nezmizí. Každodenní péče o oči a obličejové záhyby tomuto nežádoucímu jevu zabrání. Vyčistit je lze ubrouskem namočeným do převařené vody nebo speciální vodičkou pro kočky.

5 let za námi

Mon, 10 Oct 2011 14:48:00 +0200

Zdravím, článků na konečné zveřejnění mám stále ještě dost, ale o to tu teď nejde. Dnes je to přesně 5 let, co vznikl tento blog. Ano, pravda, začátky byly poněkud krušné, ale postupem času jsem byla a pořád jsem na blog hrdá. Doufám, že za svou existenci blog někomu pomohl a našel zde to, co potřeboval.

Perská - povaha

Thu, 06 Oct 2011 14:44:00 +0200

Perská kočka je známá svou klidnou, téměř flegmatickou povahou. Je velmi skromná,, přátelská, společenská a dobrosrdečná. Ráda se nechá hladit a také rozmazlovat. Drápky ukazuje pouze zřídka; je sice samozřejmé, že i perská kočka se dokáže rozzlobit, avšak zpravidla bývá výrazně tolerantnější než jiná kočka. Proto toto plemeno často výborně vychází s ostatními kočkami a ani kontakt se psy nebo jinými domácími zvířaty mu nečiní potíže. Malé děti v domácnosti sice perskou kočku nevyvedou tak snadno z míry, avšak jedinci tohoto plemene rozhodně potřebují klidné místečko, kam by se mohli schovat, kdyby jim začaly být děti na obtíž.
Navzdory své klidné povaze si perská kočka ráda hraje. Míru její aktivity můžete zčásti určit vy sami - perské kočky, které jsou na hraní zvyklé již od mladého věku, bývají v dospělosti většinou aktivnější než zvířata, která byla jen hlazena a rozmazlována. Pro koťata však toto pravidlo neplatí, ta jsou stejně hravý a neúnavná jako koťata všech ostatních plemen. Většina perských koček má tichý hlas, kterému však dávají zaznít pouze zřídka. Ve srovnání s jiným plemenem snáší perská kočka poměrně dobře i samotu. Pokud však kvůli práci pobýváte často mimo domov, měli byste své perské kočce pořídit vhodného společníka, a postarat se jí tak o zábavu.
Perské kočce vyhovuje život uvnitř v domě a většina jedinců tohoto plemene ani netouží po tom, aby mohli chodit ven. Také v tomto případě záleží na výchově: perské kočky, které měly již od malička možnost chodit do zahrady, budou rády pobývat venku i později. Zvířata, která pobyt venku nepoznala, jej nebudou vyžadovat ani ve starším věku.

Perská - původ

Mon, 03 Oct 2011 14:44:00 +0200

Raný původ
V historii vzniku perské dlouhosrsté kočky hrála důležitou roli (turecká) angora. Tyto dlouhosrsté angory, téměř bez výjimky s bílou srstí, byly dovezeny do Evropy v 17. století kupci plavícími se po moři. Díky své vzácnosti a vznešenému vzhledu si tyto dlouhosrsté kočky brzy získaly oblibu v kruzích, které si mohly dovolit chovat drahá a nevšední zvířata. Je například známo, že několik těchto koček měla i královna Marie Antoinetta, manželka francouzského krále Ludvíka XVI. Pozice angorských koček jako luxusních mazlíčků byla po léta neotřesitelná.
Část kočičí populace ve Velké Británii měla dlouhou srst, a nevyhnutelně tedy docházelo k tomu, že byly angory a anglické dlouhosrsté kočky, ať již záměrně, či neúmyslně, spolu kříženy. Velká Británie ovládala navíc také mnoho kolonií, v nichž se rovněž vyskytovaly dlouhosrsté kočky. Je známo, že do Velké Británie byly z těchto kolonií pravidelně dováženy kočky ,,zvláštního vzhledu". Prapředkem všech perských činčil byl například kocour dovezený z Indie. Kočky z kolonií, (turecké) angory a dlouhosrsté anglické domácí kočky tak tvoří společně skupinu dlouhosrstých koček, které stály u kolébky perské dlouhosrsté kočky.

Nedávná historie
Na konci 19. století se britští chovatelé začali zabývat chovem a vystavováním koček poněkud seriózněji. Tehdy byl rovněž stanoven chovaný standart pro ,,dlouhosrsté kočky" (,,Longhairs"), které byly později překřtěny na kočky perské. U dlouhosrstých koček byly selektovány pěkné barvy a kresby, pokud možno co nejbohatší srst a impozantní, mohutný typ. Perská kočka si brzy našla cestu k srdcím milovníků nejen na evropském kontinentu; také ve Spojených státech amerických byla zahájena plemenitba koček dovezených z Velké Británie. V prvních desetiletích 20. století se na hrubých rysech vzhledu tohoto plemene mnoho nezměnilo. Srst byla díky selekci možná delší a také hustší, avšak stavba těla a tvar hlavy byly nadále srovnatelné se stavbou těla a hlavy podsaditých krátkosrstých domácích koček. Teprve od 50. let 20. století, zhruba 50 let po vzniku perské dlouhosrsté kočky, došlo k důležité změně v typu tohoto plemene.
V této době se náhodou narodily první perské kočky, které měly hlavu s velmi krátkou lebkou, Velmi krátkým nosem a hlubokým stopem. Takový typ hlavy byl v té době znám jen v říši psů, např. se objevoval u pekingských psíků, mopsů a buldoků.
Výrazné perské kočky chovali především američtí milovníci těchto domácích zvířat. Proto také postupem času získala perská dlouhosrstá kočka ve Spojených státech amerických zcela osobitý a odlišný typ, než jaký měly evropské perské kočky.
Díky vzrůstajícím mezinárodním kontaktům mezi milovníky ušlechtilých koček si od 60. let 20. století nacházely perské kočky amerického typu svou cestu také k evropským milovníkům koček. Dovozem amerických zvířat se tak nenásilně posunula představa o ideálu u evropských chovatelů směrem k typu s krátkou lebkou. Tento ,,nový" typ hlavy je pro moderní perskou kočku jedinečný a nevyskytuje se u žádného jiného plemene, s výjimkou krátkosrsté varianty perské kočky, jíž je kočka exotická.

Když kočka zvrací a kašle... - Při těchto signálech ihned k veterináři

Thu, 29 Sep 2011 14:42:00 +0200

Ale někdy se u koček projevuje i ,,nemotivované zvracení" bez znatelného důvodu, při němž je vyzvracen jen čistý hlen (případně dokonce krvavý) a kočky zvrací několikrát po sobě. Pak bychom ji měli nechat ihned vyšetřit u veterináře. I když vyzvrací krmení několikrát po sobě, může to znamenat vážnou nemoc.

Když kočka zvrací a kašle... - Následek blahobytu

Mon, 26 Sep 2011 14:42:00 +0200

Relativně časté zvracení (jednou až dvakrát týdně) může být normální. Veterináři ho rádi nazývají ,,zvracení z blahobytu". Podle zkušeností se totiž vyskytuje u koček, které dostávají příliš pravidelně kvalitní krmivo. Pokud kočka krmivo vyzvrací ihned po sežrání, můžeme jí ho nabídnou znovu - sice to nezní příliš chutně, ale u divokých koček je to normální jak přetrávení.